Cestování Jižní Amerikou

Je téměř konec roku a v našem životě se událo pár změn… Tou největší je můj definitivní návrat z Dubaje. Jelikož jsem chtěla využít zbývající dovolenou a i Peťa si potřeboval oddychnout od náročné sezóny a naposledy si zaletět jako „zaměstnanec letecké společnosti“, odjeli jsme na 3 týdny… Plánování dovolené mám většinou ve své režii já – baví mě to a mám přehled :). Tentokrát jsem ho docela překvapila svým cestovním plánem a musím říci, že se i trochu obával, jak to zvládneme… Čekala nás aktivní okružní cesta ve velice krátkém čase – Argentina, Chile a Brazilie.

Společnou cestu jsme zahájili v Dubaji 14 hodinami letu do Ria. Tam jsme přesedli a pokračovali so Buenos Aires. Ubytovali jsme se v nejstarší historické čtvrti města – San Telmo, kde se zachovala spousta architektonicky zajímavých domů. Příjemné teplé počasí vybízelo k procházkám ulicemi a posedávání na útulných náměstích u skleničky chutného argentinského vínečka. Jako dobří turisté jsme si nemohli nezajít do Caminita, čtvrti s několika uličkami plných barevných domků. Lidé tu jen tak brouzdají ulicemi, fotí se a občas si zatancují s tanečníky tanga, kteří jim propůjčí svůj klobouk nebo kostým. Dají si v jedné z mnohých restaurací na promenádě steak s vínem a poslouchají živou muziku. Ani jsme se nenadáli a uběhlo pár hodin. Zúčastnili jsme se také prohlídky domu, jehož architekt se inspiroval Danteho Božskou komedií – dům interiérovou výzdobou rozdělil na peklo, očistec a nebe. Počet oken, schodů a pater odpovídá počtu kapitol v knize aj. A ze střechy se nám naskytl úžasný pohled na celé město a západ slunce…

Nezůstali jsme ale jen ve městě. Po hodině cesty vlakem jsme dorazili do delty řeky Parana, která se skládá z přibližně 300 ostrůvků. Kanály, po nichž se prohánějí lode, lodičky, vodní skůtry a kánojky, omývají svými rozbouřenými vodami břahy zahrad s domky a vilkami. Tres Bocas je obyvateli Buenos Aires vyhledávané víkendové “výletiště” – navzdory tomu však toto místo nabízí klid, oddech a romantiku.

Naší další destinací byla Mendoza, vinařské město na západě Argentiny, na úpatí And. Přelet nám nabídl pohled na nekonečné pastviny a majestátné pohoří u hranic. Zde jsme si pljčili auto a dva dny jsme si projížděli okolí města – krásná byla cesta dovnitř And, která vedla údolím Uspallata, kde ještě zůstaly koleje po již nepoužívané železnici, misty zasypané kameny a půdou a lemované chátrajícími domky. Měli jsme dojem skutečného “divokého západu” :). Cesta zpět vedla “měsíční krajinou” přes národní park Vilavicencio a byla to úžasná jízda. Po pozvolném stoupání jsme dojeli na hřeben a klikatou cestou scházeli do údolí. Jen my, alpaky – a šakal :). Region Mendoza je znám produkcí vína, takže jsme si výlet vinicemi nemohli nechat ujít. V jedné z vinic jsme zašli na oběd, který byl spojen s ochutnávkou místní vinné produkce. Velice příjemný hostitel, krásné a klidné prostředí s výhledem na Andy a neskutečný kulinářský zážitek! Hned bychom jim udělili “pěluchovskou” hvězdičku :). Ještě dlouho budeme vzpomínat na toto posezení! Po třech dnech v Mendoze nadešel čas posunout se dál v našem putování. Přibližně 7 hodinová cesta autobusem napříč majestátními a divokými Andami nás zavedla do Valparaisa a Santiaga… ale o tom zase příště :).