Cestování Jižní Amerikou, díl druhý

Od Atlantiku až po Pacifik. Valparaiso je známý čilský přístav, ale i turisticky vyhledávaná atrakce – barevné domy postavené hustě vedle sebe na úpatí prudkých svahů, všudepřítomné schody, graffiti, starodávné výtahy, Pablo Neruda (čilský komunistický diplomat, poet a cestovatel, inspirovaný spisovatelem Nerudou, jak jste si mohli povšimnout) a neodmyslitelná hippie atmosféra. Jedinou chybičku to mělo – jen o pár hodin jsme se minuli s Novakem Djokovicem, který zde byl v rámci benefičního turné/turnaje… Žal jsme pohřbili jídlem a pitím – obědvali jsme ve stylové rubářské restauraci. To víte, u nás se to hodně točí kolem gastronomie ;).

Santiago, v pozadí s vysokými horami, působí velice zajímavě. Výhled se nám naskytl z dvou míst a stál za to! O víkendu místní sportovci tráví čas procházkami, cykloturistikou a joggingem. Dojít se dá až na vrchol hory – pro výletníky bez kola a auta je k mání tramvaj se zastávkou ZOO . Jak jistě víte, Čile a víno, zejména červené, patří k sobě. Neodpustili jsme si tedy ochutnávku Merlota a Carmenere. Dozvěděla jsem se, že je to původně francouzská červená odrůda, která však v Evropě zanikla a znovuobjevila se právě v Čile. Má příjemnou ovocnou vůni i chuť… A jaké bylo mé nadšení, když jsem ji našla i v nabídce jednoho našeho nejmenovaného supermarketu!

Z krajiny vína jsme se přesunuli do Ria, do města proslaveného caipirinhou a sambou. Počasí, které nám během celé cesty zatím úspěšně vycházelo, nás právě v Riu zradilo. V místě, kde jsme se těšili na moře, pláž a výhled z Cukrové hory a z Corcovada, nás přivítaly mraky, déšť a rozbouřené moře. Po dlouhém váhání jsme se rozhodli vynechat cestu lanovkou na Cukrovou homoli a v dešti a v mlze jsme se vyfotili před sochou Ježíše… Když už jsme tady, tak aspoň něco! Velkým překvapením pro nás bylo zjištění, že v Riu žije Pecanova známá, se kterou jsme zašli do Ipanemy na brazilskou specialitu a neodmyslitelnou capirinhu a caipivodku u živé muziky . Zpříjemnila nám svojí společností i druhý den, kdy nás čekala procházka po pláži Ipanema a Copacabana, bohužel ale bez koupání… brrr, zima! Odolali jsme místním, kteří nás přesvědčovali o „nevyhnutnosti“ návštěvy fotbalové arény Maracana – na lekci samby jsme se opravdu necítili… A přece jen se přiblížil konec naší dovolené…