Rok za námi

…řeknu vám, že ten Život dokáže překvapit, a ta Cesta, čím vším vás provede; však to znáte.

Mnozí víte, minulý rok mi zemřela láska, manželka Zii a od toho okamžiku se vše kompletně zmněnilo. Vše nové ale přitom „staré známé“ a naučit se v tom chodit, to mi ješte zdaleka nejde tak lehce, jak by si jeden přál.

V létě jsem se rozhodl, že svatba Petra a Florenc, bude má poslední po 14 letech, kdy jsem se soustředil primárně na svatby v Praze a v zahraničí. Jednak jsem tento krok udělal z toho důvodu, že se pro mne a kluky staly víkendy nedocenitelnými a jednak člověk po těch 400 odfocených svatbách už necítí takový drive jako dříve. Přesunul jsem svou pozornost na byznys portrét, který mohu vytvářet, když jsou kluci ve škole a celé je to o něco klidnější než svatební události.

na konci po poslední svatbě jako Prague wedding photographer

Během jara jsem si vyzkoušel práci pro vydavatelství A11. Spousta zajimavých lidí, ale jsem rád, že mohu být opět na volné noze. Přeci jenom je to milosrdnější pro organizaci času.

Kluci jsou moc šikovní, jsem rád, že mohou chodit do školky a školy, která je baví a je také super, že nenosí domácí úkoly. Po těch všech letech, úročím průpravu jako au pair, tehdy před 2O lety v Londýně; člověk netuší, kdy se co může hodít:).

V osadě mne opět zvolili předsedou osadního výboru, tak má člověk „zpestření“ života o komunální politiku. Je super, když se podáří něco udělat, letos velké projekty kanalizace a vyčištění rybníku, ale řeknu vám, že některé procesní bolesti by si člověk dokazal i odpustit.

Celý ten poslední rok, rok a půl, byl dost perný a nabitý novými zážitky. Třeba když jde člověk poprvé jako vdovec na rande, registrace na seznamky, speed dating, známost, campování, narozeninové oslavy a pak takové ty každodennosti, jako chystání kluků do školy, poklízení slepic a vůbec to vše, co člověk jako rodič dělá, je řadá nových zážitků a jsem rád, že bytí má vzestupnou tendenci a doma je víc smíchu než vloni.