
Vánoční svatební editoriál
Inspirativní Vánoční svatební editoriál na krásném místě na Prahou vytvořen s láskou a nasazením.
Můj první rok v businesse a cíle, které jsem si stanovil. Do svatebního prostředí jsem se dostal poté, co jsem dal výpověď v IDIF-u a odpromoval na Karlově Univerzitě. Manželka se v té době odstěhovala do zahraničí a já začínal úplně od nuly. K dispozici jsem měl jeden fotoaparát, dva nebo tři objektivy a malý externí blesk. Toto období bylo skutečnou výzvou a musel jsem si stanovit první cíle. Tehdy jsem ještě nevěděl, že týto cíle jsou můj tzv. business plán a marketingová strategie. Tím, že jsem neměl příliš mnoho zakázek (defacto žádné), tak jsem měl dostatek času pro učení se od jiných fotografů a neměl jsem žádné zábrany implikovat nové informace hned do života. Jedna z rad byla vytvořit si portfolio a tak jsem na nic nečekal. První portfolio jsem složil jednak z několika snímků, které jsem již měl a jednak z několika fotografií, které jsem vytvořil s kamarády atp. Tak vzniklo první portfolio, které se snažím neustále zdokonalovat. Dalším velkým úkolem bylo dát o sobě vědet. Začal jsem o své práci a svých snech být svatebním fotografem mluvit se všemi, s kým jsem mohl – s kamarády, s rodiči, s bývalými kolegy atd. Vytvořil jsem si web, udělal vizitky a v rámci velmi omezeného rozpočtu jsem se snažil zaregistrovat na různé svatební servry. Na konci prvního roku jsem si udělal i první maličkou reklamu do časopisu a za vypujčené peníze jsem se přihlásil na první svatební veletrh.
Cílem prvního roku bylo, abych dokázal zaplatit nájem a další nutné výdaje spojené s živností na volné noze, tak abych na konci roku neskončil v mínusu. To se bohužel neobešlo bez příležitostných brigád, ať už stěhování, nebo výpomoci v teambuildingové společnosti Odyssey. Musel jsem si zpracovat tedy první business plán, ve kterým jsem počítal s progresivním růstem ceny. To znamená, že první zakázku jsem vyfotografoval např. za 1000 korun, ale další zakázku odbodného typu jsem již fakturoval za téměř dvojnásobnou částku. V prosinci jsem sice měl na účtě plusových 5tisíc korun a žádné dluhy, ale “krutá zima” mně stála hodně morálního úsilí nevzdat to a ačkoli nerad, musel jsem si půjčit peníze na přežití. Jakkoliv byla první zima těžká, měl jsem alespoň čas udělat si sumarizaci uplynulého období a nastavit si nové cíle na nadcházejíci sezonu. Vědel jsem, kolik mě uplynulý rok stál a tak jsem vědel, kolik minimálně musím vydělat, abych přežil. Také jsem měl představu kolik svateb mohu vyfotografovat a tak jsem si napsal přesné čísla na papír. Stále jsem zůstal u progresivní ceny, ačkoli ne tak agresivního růstu. První rok v businesse byl opravdovou výzvou. Tím, že jsem nechtěl zklamat sám sebe a nevzdat můj sen stát se svatebním fotografem. Musel jsem jít za hranice svých stereotypů a naučit se důvěřovat svému instinktu, znát hodnotu své práce a vědet, kam chci dojít. Přeji Vám ať nerezignujete na své sny a touhy a nebojíte se udělat něco nového!
I became a part of the wedding photography business after I resigned from IDIF and graduated from the Charles’ University. At that time my wife moved to UAE and I started from the scratch. I just had one camera, two or three lenses and a small external flash. This period was a true challenge and I had to set my first goals. Back then I didn’t know yet that these goals are my so called business plan and a marketing strategy.
Since I didn’t have many requests (basically none) I had enough time to learn from other photographers and I didn’t have any barriers implement these new information straight away into my life. One of the advices was to create a portfolio, so I didn’t wait. I put it together from the photographs I already had and from the ones I created with my friends. That’s how my first portfolio was built and it’s always in the process of improving.
The next big step was to let the others know I was here. I started to talk about my work and my dreams of becoming a wedding photographer with everyone I could – with friends, parents, my ex-colleagues, etc. I launched my personal website, made business cards and within a very tight budget I registered myself on a few wedding websites. Towards the end of the first year I had a wedding magazine advertisement and for the money I borrowed I enrolled for my first ever wedding fair.
The goal of the first year was to be able to pay the rent and other necessary living expenses connected to being a freelancer, so I wouldn’t end up in red numbers. This unfortunately didn’t work without occasional part time jobs, such as moving or helping out in a team-building agency Odyssey. Back then I had to write down my first business plan, which contained a progressive price growth. This means if I shot my first contract let’s say for 1000Kc, I asked for the next similar one almost twice as much. In December I had 5000 crowns on my account and no debt, but the “cruel winter” put a huge pressure on my moral strength not to quit my efforts. As much I didn’t like the idea, I had to borrow money to survive.
Anyhow cruel the winter was, I had at least time to summarize the previous period and set the goals for the incoming one. I knew how much money I spent/needed, so I knew how much minimum I have to earn to survive. I also had the idea how many weddings I can shoot, so I put those exact numbers on paper. I sticked to the progressive price policy, however not of such an aggressive growth.
My first year in the business was a true challenge. The fact I didn’t want to disappoint myself and give up my dream of becoming a wedding photographer, I had to go beyond the boundaries of my stereotypes and learn to trust my instinct, know the value of my work and the target I want to reach.
I wish you that you don’t give up on your dreams and wishes and you won’t be afraid to do something new.
Inspirativní Vánoční svatební editoriál na krásném místě na Prahou vytvořen s láskou a nasazením.
Je krásné, jak život stálé přináší nové a nové vztahy, laský, zásnuby … a vše další. Setkáni s Emmou a Stevem bylo v krásný jarní den v sámém srdci Prahy…krása sama, posuďte sami.
Rád bych využil této možnosti, abych Vám všem ze srdce poděkoval za všechny Vaše projevy soustrasti a lítosti. Jsem velmi dojat Vaší láskou i štědrostí k celé naší rodině, děkuji Vám. Je až neskutečné, co vše může člověk zakoušet při smrti manželky, a přes to nebo právě skrze toto příchází pohlazení a podpora od spousty […]
Prague
Czech Republic