Postřehy asistentky a manželky svatebního fotografaBackstage photos

S Petrem jsme přemýšleli nad tím, jaké téma blogového příspěvku zvolit tentokrát. Chtěli jsme pokračovat v inspirativním duchu, a jelikož mám dnes spoustu volného času, který chci dopřát svému muži, příspěvek napíši já, Zina. Jako jeho příležitostná asistentka můžu take predate nějaké – snad praktické – informace a podělit se s vámi o to, jak to u nás chodí :).

Příprava na svatbu začíná již den před samotnou svatbou. Z ženského pohledu se jako první zaměřím na výběr vhodného oblečení :). Chci mít na sobě něco elegantního, nenápadného a pohodlného. Žádné krátké sukně odhalující kolena (neboť podřepům se prostě během “akce” nevyhnu), průsvitné halenky, výrazné barvy nebo sandály. Nejvhodnější jsou boty bez podpatku – mokasíny/balerínky (záleží na délce fotografování), jelikož se chci pohybovat rychle a bezbolestně – ne vždy se fotografuje na vydlážděném prostoru. Podpatky zasekávající se do země me na pohodě rozhodně nepřidají. Ale jak se říká – proti gustu žádný dišputát a každá z nás si musí najít to své.

Pokračujeme ujasněním si představ. Petr mi řekne, co ode mě požaduje – ve smyslu co mám dělat, když nastane ta a ta situace a co naopak vidět nechce. Vyžadována je absolutní soustředěnost na jeho osobu, požadavky a anticipace následující situace. Své “požadavky” mu sdělím i já – zejména se jedná o to, jak mě oslovit a navigovat, když se ve své roli trochu ztratím nebo když svou pozornost nekoncentruji plně na něj a nechám se unést atmosférou :). Profesionální v každé situaci musíme být přece oba dva. Pak je pro mě důležité říct si, kdy a jak si dáme vzájemný feedback – jestli mezi jednotlivými foceními (nenápadně, hned po výskytu chyby ve chvilce času a soukromí) nebo až po samotné svatbě. Situací při svatbě je tolik, že může dojít na každou z těchto variant. Ale řeknu vám: Peťa je skvělý a pohodový manžel, ale hodně přísný šéf :).

Nakonec si Petr připraví veškeré technické vybavení – mojí úlohou je připomenout, zda nezapomněl nabít všechny baterky, vzít karty, odrazky, světla atp. a následně už jen oddychujeme. Dáme si pořádnou večeři, film nebo procházku a brzy do postele.

Ráno před odchodem z domu se snažím být nenápadná, jelikož můj manžel patří k té kategorii lidí, kteří potřebují svůj klid a prostor vyrovnat se s “nervozitou”, aby se mohl zcela soustředit na svatbu. Samořejmostí je nachystat mu snídani a cestou v autě si ještě jednou společně projít časový harmonogram a seznam záběrů, na které nesmíme zapomenout.

Na místě svatby zhodnotíme prostory, světlo a vybereme techniku, kterou budeme pro následující fotografování potřebovat. Petr vezme foťák a na mě připadne fotobrašna, případně stojan a blesky. Jakmile začne focení, Petr zaktivuje pracovní nasazení a je k nezastavení. Je důležité, aby se mohl pohybovat a přesunovat rychle. Tempo při focení je docela rychlé, proto musím být perfektně obeznámena s obsahem brašny, abych mohla rychle reagovat na požadavky podání objektivu, blesku, odrazky atd. Rychle vybrat, podat, vložit. Toto se opakuje často, a proto musím sledovat každý jeho pohyb a právě realizovaný fotící nápad.

Hned po příchodu do domu nevěsty se rozhlížím a podvědomě hledám ideální místo na focení šatů, prstenu a bot. Když vidím, že světlo není úplně nejideálnější, okamžitě připravuji blesky nebo odrazku.

Neustále musím sledovat, zda to či ono nepřekáží v záběru, přesunuji předměty, případně i cizí lidi (ne členy svatby :)), upravuji nevěstě vlasy, šaty, závoj, podám jí kapesník, sklenku vody nebo panáka :). Nevěsty často ve stresu zapomenou pít a Petr na to myslí za ně. Já naopak hlídám jeho pitný režim, jelikož na sebe v tom tempu tradičně zapomíná.

To stejné, co jsem právě popsala, se děje i po přesunu do jiné lokality. Jestliže nám náhodou pro konkrétní záběr chybí něco z techniky, přinesu to z auta. Při focení obřadu na úřadě nebo v kostele mám chvilku volna, ale hned po obřadě opět aktivně pronásleduji fotografa nebo “lovím hosty”, které potřebuje pro daný záběr. V okamžiku, kdy se fotí portréty a skupinky, sleduji intenzitu světla a asistuji převážně s odrazkami. Samozřejmě se očním kontaktem ujistím, že je Petr bude v následujícím záběru potřebovat. Pak držím odrazné desky, hledám a sleduji slunce a svítím – jednou na nevěstu, jednou na ženicha. Během svatebního přípitku, hostiny, vzájemného krmení novomanželů je chvilka volna, aby se občerstvil i Petr. Příprava jídla a pití pro něj (jablečný džus, voda a espresso) je v mojí režii, neboť mezitím již probíhá stahování fotek a příprava akuální slideshow. Během toho si příležitostně vezmu foťák já a vykryji tak jeho krátkou absenci focením prostorů, detailů a zajímavých situací. Poté se na plac vrátí Petr a konečně se troche najím i já :).

Na většině svateb je nám nabídnuta sklenka vína k přípitku. Příležitostně si tedy ve jménu nás obou s novomanželi připiju (velká obět ode mě :)). Jelikož nejsme na svatbě hostmi ale poskytovateli služeb, ze zásady a profesionálního přístupu na večerní zábavu nezůstáváme – ale věřte mi, někdy bych tak ráda! Poděkujeme se oběma novomanželům a rodičům za příležitost, kteoru nám poskytli, rozloučíme se a vyrážíme domů. Bohužel nejsem aktivní řidičkou, takže mnohdy ještě náročná cesta domů zůstává na Petrovi. Snažím se tedy alespoň už během jízdy stáhnout fotografie pro následné rychlejší zpracování. A tím moje úloha asistentky končí a nastupuje Zina – manželka.

Následující den (v případě, že nefotografujeme další svatbu) už jen relaxujeme a opravdu se nevěnujeme ničemu blízkému svatbám :).

Doufám, že jsem vám tímto příspěvkem třeba jen trošku pomohla, motivovala vás, případně i inspirovala. Přeji vám hodně zdaru, inspirace a hlavně energie nevzdávat se nejen ve vaší tvůrčí práci!

Zina

Pár obrázku z backstage:]