Chceš být svatebním fotografem?

“Ty chceš být svatebním fotografem?”, ptal se mě jednou po práci kamarád Karel u kávy. “Jo, chtěl bych zkusit, zda se i v Česku může člověk uživit fotografováním svateb, když to jde v Americe”, odvětil jsem mu.

Dnes je tomu rozhovoru již několik let (proběhl v roce 2009) a jsem rád, že jsem tuhle cestu vyzkoušel. Pokud se ohlédnu zpět, uvědomuji si, že jsem některé věci mohl dělat lépe, některé jsem neměl dělat vůbec a za jiné jsem rád, že jsem je jen vyzkoušel.

Co jsem raději neměl dělat vůbec?

Do seznamu věcí, které jsem neměl dělat bych určitě zařadil spolupráci s firmou z Osla, která mi měla optimalizovat webové stránky. Cílem mělo být umístění mých stránek na co nejvyšších pozicích ve vyhledávání Google. Fakturu jsem sice dostal, ale stránky se nikam neposunuly. Inzerce v zahraničním časopise se mi také ne zcela vyplatila. Placenou reklamu otiskli, nicméně druhou čast dohody o dvoustránkovém rozhovoru v nasledujícím čísle již nezrealizovali. Už ani nevím, zda mě tenkrát víc štvaly promarněné investice nebo, že jsem někomu naletěl.

Jedna z dalších nepřijemných zkušeností je spojená s participováním ve FB skupinách. Především v některých českých skupinách jsem zažil tolik negace, že den, kdy jsem tyto skupiny opustil byl pro mne pohlazením a poučením, že je lepší si nechat zkritizovat práci od profíků osobně, než od “anonymů” online.

Které věci jsem mohl udělat lépe?

Toho je asi spousta 🙂 Například jsem si měl hned na začátku vytvořit kvalitní webové stránky a ještě předtím se věnovat důkladnějšímu průzkumu trhu. Také jsem se neměl tolik bát toho, co si o mně myslí jiní fotografové, kteří mě neznají osobně nebo nemají přímou zkušenost s mnou prací. Určitě jsem se měl více soustředit na zvládnutí fotografického řemesla a zárověň věnovat více času klientům (namísto čekání na hodnocení mé fotografie na Facebooku od jiných fotografů a pak být celý den v depresi s myšlenkami, co jsem zase udělal špatně :). Když nad tím přemýšlím, jednou z důležitých věcí, co jsem měl udělat jinak bylo i neopomíjení mých koníčků, které jak jsem zjistil až nyní mě naopak dobíjejí novou energií.

Z dnešního pohledu bych ocenil i to, kdybych se více vzdělával v běžném podnikání, nebo si našel tutora, ke kterému bych mohl jít žádat o radu.

Za co jsem rád?

Dodnes jsem velmi vděčný za inspiraci Salovi a Jasmine, že se se mnou podělili o nadšení i své pracovní zkušenosti a ukazovali mi možnou cestu, kudy se mám ubírat. Rady, které jsem nemohl aplikovat konkrétně mi otvíraly oči a pomáhaly hledat možnosti, jak by to šlo.

Po sedmi letech ve svatebním businessu v Česku jsem měl možnost potkat spoustu úžasných lidí, ale také lidi, kteří nebyli můj šálek kávy. A až nyní začínám chápat to, že všechny zkušenosti jsou “jen události” a já sám jim dávam přídomek pozitivní nebo negativní (čím méně dávám přídomků negativní, tím je svět kolem krásnější). Za všechny zkušenosti jsem ale vděčný, bez všech pozitivních nebo obtížných situací bych dnes nemohl být tím, kým jsem a jsem za to rád. Těším se, že i další roky budu moci rozdávat svou prací radost klientům, starat se o mou rodinu a dělit se s vámi o mé zkušenosti.

Abych mohl předávat dál zkušenosti a své znalosti/dovednosti, a to nejen formou blogu, pořádám pravidelné workshopy, na kterých se s vámi všemi rád potkám a podělím o případné další omyly i kroky správným směrem.

PS: Tady je pár momentů, za které jsem rád, že jsem si je vyzkoušel a některé ve zdraví přežil.

Tady jsem zkoušel, co všechno se dá dělat se svatebními šaty v lomu u Kurovic. Šaty byly od pana Svozílka, modelka Kaja a pomocníkem mi byl švagr Pavel.

Být svatebním fotografem pro skutečné klienty v zahraničí, bylo také jedním z mých snů, které se mi daří realizovat. Zde na svatbě Kylie a Michaela ve Skotsku.

Jedna z povedených věcí, na které rád vzpomínám byl rozhovor pro časopis Fotovideo.

Na závěr je zde má první fotografie, která získala ocenění v mezinárodní soutěži svatebních fotografů (ISPWP), na kterou jsem pyšný. Myslím, že právem.