Můj první rok v businesse a cíle, které jsem si stanovil.My first year in the business and the goals I set

Můj první rok v businesse a cíle, které jsem si stanovil

Můj první rok v businesse a cíle, které jsem si stanovil. Do svatebního prostředí jsem se dostal poté, co jsem dal výpověď v IDIF-u a odpromoval na Karlově Univerzitě. Manželka se v té době odstěhovala do zahraničí a já začínal úplně od nuly. K dispozici jsem měl jeden fotoaparát, dva nebo tři objektivy a malý externí blesk. Toto období bylo skutečnou výzvou a musel jsem si stanovit první cíle. Tehdy jsem ještě nevěděl, že týto cíle jsou můj tzv. business plán a marketingová strategie. Tím, že jsem neměl příliš mnoho zakázek (defacto žádné), tak jsem měl dostatek času pro učení se od jiných fotografů a neměl jsem žádné zábrany implikovat nové informace hned do života. Jedna z rad byla vytvořit si portfolio a tak jsem na nic nečekal. První portfolio jsem složil jednak z několika snímků, které jsem již měl a jednak z několika fotografií, které jsem vytvořil s kamarády atp. Tak vzniklo první portfolio, které se snažím neustále zdokonalovat. Dalším velkým úkolem bylo dát o sobě vědet. Začal jsem o své práci a svých snech být svatebním fotografem mluvit se všemi, s kým jsem mohl – s kamarády, s rodiči, s bývalými kolegy atd. Vytvořil jsem si web, udělal vizitky a v rámci velmi omezeného rozpočtu jsem se snažil zaregistrovat na různé svatební servry. Na konci prvního roku jsem si udělal i první maličkou reklamu do časopisu a za vypujčené peníze jsem se přihlásil na první svatební veletrh. Cílem prvního roku bylo, abych dokázal zaplatit nájem a další nutné výdaje spojené s živností na volné noze, tak abych na konci roku neskončil v mínusu. To se bohužel neobešlo bez příležitostných brigád, ať už stěhování, nebo výpomoci v teambuildingové společnosti Odyssey. Musel jsem si zpracovat tedy první business plán, ve kterým jsem počítal s progresivním růstem ceny. To znamená, že první zakázku jsem vyfotografoval např. za 1000 korun, ale další zakázku odbodného typu jsem již fakturoval za téměř dvojnásobnou částku. V prosinci jsem sice měl na účtě plusových 5tisíc korun a žádné dluhy, ale “krutá zima” mně stála hodně morálního úsilí nevzdat to a ačkoli nerad, musel jsem si půjčit peníze na přežití. Jakkoliv byla první zima těžká, měl jsem alespoň čas udělat si sumarizaci uplynulého období a nastavit si nové cíle na nadcházejíci sezonu. Vědel jsem, kolik mě uplynulý rok stál a tak jsem vědel, kolik minimálně musím vydělat, abych přežil. Také jsem měl představu kolik svateb mohu vyfotografovat a tak jsem si napsal přesné čísla na papír. Stále jsem zůstal u progresivní ceny, ačkoli ne tak agresivního růstu. První rok v businesse byl opravdovou výzvou. Tím, že jsem nechtěl zklamat sám sebe a nevzdat můj sen stát se svatebním fotografem. Musel jsem jít za hranice svých stereotypů a naučit se důvěřovat svému instinktu, znát hodnotu své práce a vědet, kam chci dojít. Přeji Vám ať nerezignujete na své sny a touhy a nebojíte se udělat něco nového!

I became a part of the wedding photography business after I resigned from IDIF and graduated from the Charles’ University. At that time my wife moved to UAE and I started from the scratch. I just had one camera, two or three lenses and a small external flash. This period was a true challenge and I had to set my first goals. Back then I didn’t know yet that these goals are my so called business plan and a marketing strategy.

Since I didn’t have many requests (basically none) I had enough time to learn from other photographers and I didn’t have any barriers implement these new information straight away into my life. One of the advices was to create a portfolio, so I didn’t wait. I put it together from the photographs I already had and from the ones I created with my friends. That’s how my first portfolio was built and it’s always in the process of improving.

The next big step was to let the others know I was here. I started to talk about my work and my dreams of becoming a wedding photographer with everyone I could – with friends, parents, my ex-colleagues, etc. I launched my personal website, made business cards and within a very tight budget I registered myself on a few wedding websites. Towards the end of the first year I had a wedding magazine advertisement and for the money I borrowed I enrolled for my first ever wedding fair.

The goal of the first year was to be able to pay the rent and other necessary living expenses connected to being a freelancer, so I wouldn’t end up in red numbers. This unfortunately didn’t work without occasional part time jobs, such as moving or helping out in a team-building agency Odyssey. Back then I had to write down my first business plan, which contained a progressive price growth. This means if I shot my first contract let’s say for 1000Kc, I asked for the next similar one almost twice as much. In December I had 5000 crowns on my account and no debt, but the “cruel winter” put a huge pressure on my moral strength not to quit my efforts. As much I didn’t like the idea, I had to borrow money to survive.

Anyhow cruel the winter was, I had at least time to summarize the previous period and set the goals for the incoming one. I knew how much money I spent/needed, so I knew how much minimum I have to earn to survive. I also had the idea how many weddings I can shoot, so I put those exact numbers on paper. I sticked to the progressive price policy, however not of such an aggressive growth.

My first year in the business was a true challenge. The fact I didn’t want to disappoint myself and give up my dream of becoming a wedding photographer, I had to go beyond the boundaries of my stereotypes and learn to trust my instinct, know the value of my work and the target I want to reach.

I wish you that you don’t give up on your dreams and wishes and you won’t be afraid to do something new.