Od Atlantiku až po Pacifik. Valparaiso je známý čilský přístav, ale i turisticky vyhledávaná atrakce – barevné domy postavené hustě vedle sebe na úpatí prudkých svahů, všudepřítomné schody, graffiti, starodávné výtahy, Pablo Neruda (čilský komunistický diplomat, poet a cestovatel, inspirovaný spisovatelem Nerudou, jak jste si mohli povšimnout) a neodmyslitelná hippie atmosféra. Jedinou chybičku to mělo – jen o pár hodin jsme se minuli s Novakem Djokovicem, který zde byl v rámci benefičního turné/turnaje… Žal jsme pohřbili jídlem a pitím – obědvali jsme ve stylové rubářské restauraci. To víte, u nás se to hodně točí kolem gastronomie ;).
Santiago, v pozadí s vysokými horami, působí velice zajímavě. Výhled se nám naskytl z dvou míst a stál za to! O víkendu místní sportovci tráví čas procházkami, cykloturistikou a joggingem. Dojít se dá až na vrchol hory – pro výletníky bez kola a auta je k mání tramvaj se zastávkou ZOO . Jak jistě víte, Čile a víno, zejména červené, patří k sobě. Neodpustili jsme si tedy ochutnávku Merlota a Carmenere. Dozvěděla jsem se, že je to původně francouzská červená odrůda, která však v Evropě zanikla a znovuobjevila se právě v Čile. Má příjemnou ovocnou vůni i chuť… A jaké bylo mé nadšení, když jsem ji našla i v nabídce jednoho našeho nejmenovaného supermarketu!
Z krajiny vína jsme se přesunuli do Ria, do města proslaveného caipirinhou a sambou. Počasí, které nám během celé cesty zatím úspěšně vycházelo, nás právě v Riu zradilo. V místě, kde jsme se těšili na moře, pláž a výhled z Cukrové hory a z Corcovada, nás přivítaly mraky, déšť a rozbouřené moře. Po dlouhém váhání jsme se rozhodli vynechat cestu lanovkou na Cukrovou homoli a v dešti a v mlze jsme se vyfotili před sochou Ježíše… Když už jsme tady, tak aspoň něco! Velkým překvapením pro nás bylo zjištění, že v Riu žije Pecanova známá, se kterou jsme zašli do Ipanemy na brazilskou specialitu a neodmyslitelnou capirinhu a caipivodku u živé muziky . Zpříjemnila nám svojí společností i druhý den, kdy nás čekala procházka po pláži Ipanema a Copacabana, bohužel ale bez koupání… brrr, zima! Odolali jsme místním, kteří nás přesvědčovali o „nevyhnutnosti“ návštěvy fotbalové arény Maracana – na lekci samby jsme se opravdu necítili… A přece jen se přiblížil konec naší dovolené…
Už je to cc 12 let, kdy mohu fotografovat školní fotografie pro jednu velkou pražskou školu. Je to pro mne čest i práce na vydatný měsíc, ale těch 800 dětských úsměvů, teda musím přiznat, že ač se člověk snaží, ne vždy se podaří vyloudit zubatý úsměv, za to stojí. Je to jiné než rodinné fotografování […]
Je hezké s jakými zajimavými lidmi se člověk setkává během fotografování. Jednou je to představenstvo či pán ředitel DPO mezi tramvaji, jindy na terase nejen pán řídící Palasima. Pak se člověk setká s kamarádem Vaškem, který se svými znalostmi propracoval také dál než já a spusta dalších…
Před deseti lety…čas letí…Alan a Iulia měli nádhernou svatbu v Trojském zámku a jejich svatební fotografie jsme zachytili také na břehu Vltavy. Letos jsme se sešli na stejném místě, abychom si osvěžili krásné vzpomínky. Bylo to moc hezké focení a byl jsem naprosto unesen, když jsem viděl, jak se jejich láska rozrostla..
Prague
Czech Republic
