Změna je život. Aneb z mého osobního života.

Od pravidelného `ora et labora` pobytu ve Francii, kam jezdím s přáteli několik posledních let, se toho spousta změnila. Jak v přírodě, tak ve společnosti. Prožili jsme si velmi teplou zimu, která se mi moc libila:) a nyní proživáme nouzový stav země. Je legrační a zároveň tragické sledovat zoufalost a egoičnost v jednaní představitelů a spravců státu, společnosti. Pro mne, jako pro OSVČ, je to zajimavý stav. Zda se mi, že zákazy státu ukončili veškerý kontakt lidí a tak ani poptávky nechodí a všechna focení se zrušila. Je to super (teda než nám za tři měsíce dojdou zásoby), že mám opravdu všechen čas ve svých rukou.

Ráno když se probudím, tak to beru jako velký dar. Vstanu a jdu si den prožít v radosti a beze strachu. Udělám, co mohu, na co mám energii. Jednou je to oklepání fasády na domě, protože náš sen bylo mimo jiné bydlet v kamenné stodole, jindy je to výlet s kukama do lesa nebo na houpačky. Také oběd se Zii, povídání si a čtení a tak vše.

Věřím, že ani vy si z nastalé situace nezoufáte. Přeji si, abychom uviděli ty nové možnosti, jak jako společnost žít a fungovat. Třeba ve školství by bylo super využít možnosti 21. století a umět děti vzdělávat a tvořit s nimi i jinak než jen tady a teď ve školní lavici. Samozřejmě by bylo krásné doplnit statní zasoby o zákl. hygienické pomůcky. Pro přístě.:)

Držme si palce, ať jako společnost, jako svobodní lidé, najdeme to dobré v tomto čase a uděláme třeba ty projekty, nápady, které jsme tak dlouho odkládali a jejiž hlavní omluvenkou bylo: já nemám čas. Teď je ten čas? 🙂

PS: jak skončí nouzový stav, tak dveře ateliéru jsou otevřeny a v té době snad i rozkvetlá zahrada bude k dispozici, třeba pro hezkou rodinou fotografii na zeď. (.., že jsme tu pandemii spolu přežili ve zdraví..)